Skins.cz:Článek týdne/Archiv

Z Skins.cz

Přejít na: navigace, hledání

Zde je archiv článků týdne pro rok 2010, které již byly zveřejněné na hlavní stránce (aby nedocházelo k častému opakování).

Všechny články se vkládají pomocí šablon.


Burdž Chalífa je extrémně vysoký mrakodrap v Dubaji ve Spojených arabských emirátech.

Stavěl se od 21. září 2004 a nyní je nejvyšší stavbou světa ! Slavnostní otevření proběhlo 4. ledna 2010. Konečná výška dosáhla 828 metrů o 162 patrech. Celková podlahová plocha má rozlohu 334 tisíc metrů čtverečních. V celém mrakodrapu se nachází 57 výtahů a 8 eskalátorů.

Budova bude součástí rozsáhlého projektu v hodnotě 20 miliard dolarů, zahrnujícího i několik dalších mrakodrapů, obrovské nákupní středisko a umělé jezero vše obklopující. V únoru 2007 předstihl skelet budovy mrakodrap Sears Tower i World Trade Center jako budovu s největším počtem podlaží na světě. 7. dubna 2008 developerská firma Emaar oznámila, že Burdž Dubaj je s 160 kompletními podlažími a výškou 629 metru nejvyšší stavbou světa. Tyto rekordy však nejsou všeobecně uznávány.

Budovu projektovala známá firma Skidmore, Owings and Merrill, která spolupracovala i na projektech Sears Tower v Chicagu, Freedom Tower v New Yorku, Ťin Mao v Šanghaji a mnoha dalších výškových budov. Členitý tvar budovy má připomínat rozvinutý květ květiny Hymenocallis, která se v Dubaji vyskytuje.

Základová deska má plochu 7000 m2, pod ní se nachází 850 pilířů, širokých až 1,5 m a hlubokých až 50 m, celkově bylo na základy spotřebováno 45 000 m3 betonu. Většina kostry budovy je z betonu, vrchní čtvrtina je ocelová. Vnější obklady mají být z vyztuženého skla, speciálně vybraného do extrémních podmínek (vysoké teploty, písečné bouře, silný vítr ve vrchní části budovy). Na návrhu interiéru spolupracoval módní návrhář Giorgio Armani.

Využití budovy je smíšené. 37 pater má zabírat Armani Hotel (první svého druhu), v 63 patrech má být 700 luxusních bytů, zbytek budovy zabírají kanceláře a technologické prostory. Vyhlídková plošina pro návštěvníky je umístěna ve 124. patře...


89. článek týdne...(do 27. ledna 2010)


Max von Sydow (* 10. dubna 1929) je výborný švédský herec, známý zejména pro spolupráci s filmařem Ingmarem Bergmanem. Byl nominován na Oscara, Emmy i Zlatý glóbus.

Von Sydow se narodil do bohaté rodiny. Jeho dětství je zahaleno tajemstvím, kromě toho, že byl zjevně plachý a tichý jedináček. Ve škole založil s několika kamarády amatérskou divadelní společnost, kde začal svou hereckou kariéru. Absolvoval základní vojenskou službu předtím než šel studovat na Královské dramatické divadlo ("Dramaten") ve Stockholmu (v letech 1948 až 1951). Během toho co pobýval v Dramaten, měl svůj první filmový debut ve filmu Alf Sjöberga Jen matka (Bara en mor, 1949), a Slečna Julie (Fröken Julie, 1951), filmovou verzi slavného švédského dramatika Augusta Strindberga.

V roce 1955 se von Sydow přestěhoval do Malmö, kde potkal svého učitele Ingmara Bergmana. Jeho první práce s Bergmanem byla v Městském divadle Malmö . Von Sydow později spolupracoval s Bergmanem na filmech jako Sedmá pečeť (Det sjunde inseglet, 1957), Lesní jahody (1957) a Pramen panny (1960). V těchto filmech se naplno projevilo von Sydowovo herectví, které ukázalo, že má obrovský talent, který pokračoval v 53-leté kariéře. Von Sydow začal dominovat jak na plátně, tak v divadle, stal se z něj idol mezinárodního uměleckého filmu. Kritikové si ho všimli již na počátku a proto také v roce 1954 obdržel cenu Královské kulturní nadace. Pracoval hodně v divadle i ve filmu ve Skandinávii a odolával zvyšujícímu se zájmu ze Spojených státu, aby šel pracovat do Hollywoodu. Poté co byl viděn v Bergmanově filmu oceněném Oscarem, padla volba na výběr na hlavní roli ve filmu Dr. No. Von Sydow konečně poté odešel do Ameriky...


90. článek týdne...(do 8. února 2010)


Falco (* 19. února 1957, † 6. února 1998) byl jeden z největších rakouských umělců hudební scény 80. a 90. let 20. století, který jako vůbec první německy zpívající zpěvák dosáhl prvního místa v US-Billboard-Charts ! Během jeho života bylo prodáno přibližně 60 milionů nosičů s jeho nahrávkami.

V roce 1977 odjel do západního Berlína na zkušenou a aby zde následoval svůj vzor Davida Bowieho. Zůstal tam přes rok a hrál tam v různých rockových kapelách. Tehdy se také přejmenoval na Falco. Bylo to na počest východoněmeckého skokana na lyžích Falka Weisspfloga, jehož viděl v pořadu turné čtyř můstků.

Jeho prvním krokem k úspěchu byla píseň Ganz Wien v anglické verzi That Scene, k níž složil text i hudbu. Byla to satira na narkomanii. Tato píseň byla zpočátku hrána jako znělka na koncertech Drahdiwaberl, ale již v roce 1980 se stala hitem. Falco tak přilákal pozornost Markuse Spiegela, tehdejšího ředitele vydavatelství GIG Records, který s ním podepsal smlouvu jako se sólistou a představil jej skladateli Robertu Pongerovi. Spolupráce Falca s Robertem Pongerem měla nejprve úspěch se singlem Der Kommissar, který se stal hitem Neue Deutsche Welle a v nákladu 7 milionů exemplářů obletěl svět.

Dalším velkým úspěchem bylo v roce 1982 Falcovo první album Einzelhaft, které udělalo z 25-letého umělce mezinárodní hvězdu a milionáře. Bohužel pro tak příliš citlivého umělce, jakým byl Falco, znamenal tak náhlý úspěch především stres a obavy, že se mu znovu nepodaří dosáhnout vytčeného cíle a on rychle upadne v zapomnění. V té době začaly jeho první problémy s alkoholem.

Obavy se potvrdily při vydání dalšího alba Junge Römer – v porovnání s předchozím bylo zdaleka ne tak úspěšné přesto, že je obecně považováno za kultovní. Toto album, jehož producentem byl rovněž Robert Ponger, bylo vydáno v roce 1984 a v Německu se prodalo 120 000 nosičů. V Rakousku však Falco dostal Goldene Platte za počet prodaných nosičů...


91. článek týdne...(do 15. února 2010)


Velká hra je strategický konflikt mezi Britským impériem a Ruským impériem, později mezi Britským impériem a sovětským Ruskem. Velká hra probíhala ve Střední Asii v 19. století a v první polovině 20. století.

Klasické období Velké hry počíná přibližně rokem 1813 a končí rokem 1907, kdy byla podepsána anglo-ruská smlouva, upravující vzájemné vztahy v Afghánistánu. Po bolševické revoluci v Rusku v roce 1917 následovala druhá, méně intenzivní fáze Velké hry.

V 19. století územní expanze Ruského impéria ve Střední Asii přiblížila hranice obou impérií. Britské impérium se začalo obávat o svou dominanci na Indickém subkontinentu. Začala nepřátelská hra výzkumných výprav, špionáže a diplomacie.

Jedním z aktů klasické fáze Velké hry byla i Britská invaze do Tibetu v letech 1903 až 1904. Stejně jako v případě obou anglo-afghánských válek, i v tomto případě byla hlavním důvodem britské invaze obava, aby Ruské impérium nezískalo vliv v jednom z nárazníkových států obklopujících Britskou Indii. Na rozdíl od obou anglo-afghánských válek byla Britská invaze do Tibetu vojensky úspěšná. Britové vyhráli díky svému nesrovnatelně modernějšímu vyzbrojení (zejména kulometům „Maxim“) všechna vojenská střetnutí, ke kterým v průběhu invaze došlo. Tibeťané však bojovali sami, bez jakékoli vojenské podpory tehdy již velmi oslabeného Čínského impéria, jehož byl Tibet součástí a neobdrželi ani žádnou jinou vojenskou podporu.

Klasická fáze Velké hry skončila anglo-ruskou smlouvou z roku 1907. Ruské impérium souhlasilo s tím, že zahraniční politika Afghánistánu podléhá výlučné kontrole Britského impéria a tím, že veškeré politické vztahy Ruského impéria s Afghánistánem budou probíhat přes Britské impérium. Tento souhlas vyslovili Rusové s výhradou, že Britové zaručí existenci stávajícího režimu v Afghánistánu. Britské impérium se zavázalo udržovat stávající rusko-afghánské hranice a aktivně zamezit Afghánistánu v jejich narušování.

Po druhé světové válce zaniklo i Britské impérium jako silný hráč globálního významu. Strategický konflikt mezi Spojenými státy a Sovětským svazem o Střední Asii v rámci Studené války, stejně jako následný, stále probíhající, konflikt o Střední Asii mezi USA, Ruskou federací, Čínou a dalšími státy – se občas nazývá Nová Velká hra...


92. článek týdne...(do 27. února 2010)


Martina Sáblíková (* 27. května 1987) je vynikající česká rychlobruslařka.

Martina Sáblíková se sportu věnuje od dětství. Nejdříve hrála basketbal v klubu BK Žďár nad Sázavou [1], od roku 1998 se začala věnovat rychlobruslení. Tehdy se trenér Petr Novák dohodl s několika rodiči na založení vlastního Bruslařského klubu Žďár. Jeho svěřenkyní se stala i tehdy 11–letá Sáblíková, jejíž matka Eva spravovala pro Novákovu manželku učetnictví. Martina začala s dalšími dětmi trénovat, jak v zimě na ledě na přírodní dráze ve Svratce, tak i v létě na kole a na kolečkových bruslích. Pomohly také netradiční Novákovy metody, například speciální prkno, na němž Martina se svým mladším bratrem Milanem trénovala doma v bytě (klouzání z jedné strany k druhé).

Od svých 14 let jezdí ve Světovém poháru (SP), v roce 2004 se poprvé kvalifikovala do elitní skupiny SP. V únoru 2006 se poprvé zúčastnila zimních olympijských her (ZOH), při jejich zahájení byla českou vlajkonoškou. O měsíc později získala stříbrnou medaili na mistrovství světa juniorů.

Od sezóny 2006/2007 se pravidelně umisťuje na předních místech Světového poháru, získala mnoho medailí na mistrovstvích Evropy i světa. V letech 2007 a 2009 se stala Sportovkyní roku České republiky. Kromě toho je držitelkou několika světových juniorských a seniorských rekordů.

Martina je proto nejúspěšnějším závodníkem v české rychlobruslařské historii. V únoru 2010 vybojovala dvě zlaté a jednu bronzovou medaili na ZOH ve Vancouveru !!


93. článek týdne...(do 8. března 2010)

Citováno z „http://www.skins.cz/wiki/Skins.cz:%C4%8Cl%C3%A1nek_t%C3%BDdne/Archiv“
další informace